Myšlenka k postní době

Půst jako obnova.

Každý rok vstupujeme do postní doby s nějakou touhou. Tato touha má různé podoby. Snad nejčastější její podobou je naplnit svoje předsevzetí. Slovo „předsevzetí“ vychází z podstaty věci: tedy něco si vzít před-sebe, a mít to stále na očích jako úkol a cíl. Ale jaká jsou naše předsevzetí? Velmi často je to nějaký nový úkol, který si dáme na postní dobu. Úkoly jsou to často docela vznešené a velkorysé. A tak, jak jde postní čas, jeví se nám naše předsevzetí jako obtížné. Takže toužíme, aby už konečně ta postní doba skončila a my se zbavili tohoto našeho vnitřního závazku. Nebo v horším případě na svá předsevzetí rezignujeme již mnohem dříve. Důvod je ten, že jsme si postavili předsevzetí jako něco navíc. Něco, co normálně neděláme a v postní době to dělat budeme. Tady je kámen úrazu.

Chtěl bych nyní nabídnout trochu jiný pohled na postní dobu. K čemu má vlastně směřovat? Má směřovat k obnově našeho křtu. Obnova znamená uvedení něčeho do původního stavu. V našem případě se jedná o stav svatosti, který nám byl dán okamžikem našeho křtu. Vidíme tedy, že tu nejde o něco navíc, ale o něco, co již máme a máme to mít v pořádku.

Zkusme tedy obnovit v postní době svůj život jako život obyčejného spořádaného křesťana. Modlíš se? Snaž se modlit dobře, ve správný čas a modlitbu neodkládej! Sloužíš druhým? Znovu v sobě vzbuzuj touhu po ochotě k dobru! Máš rád sladké, kávu, alkohol a dobré jídlo? Nezříkej se toho, ale užívej to s mírou! Je tvým povoláním učení a studium? Uč se tehdy, kdy máš, a hraj si tehdy, kdy na to zbude čas! Tak by se dalo pokračovat. Jednoduše dělejme věci, které máme dělat stále, ale dělejme je pořádně! Obnovme svou křestní cestu.

K tomu Vám všem žehnám. M. Šudoma

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.